Některé uklidní cigareta, jiné alkohol, ale mě psaní...

Chapter II. (Tam někde v Narmoru)

17. července 2012 v 21:30 | Óňa |  Velkolepost
"Pane! Pane! Vzbuďte se! Naléhavé zprávy z Brienu!"
"Kdo jsi, že mě rušíš?" promluvil tichý hlas, připomínající poslíčkovi hlas smrti.
"Prosím o prominutí pane."
"Zde je tvé odpuštění," řekl Haggo společně se svistem jeho bastardího meče. Hlava se oddělila od těla stejně rychle jako když nůž projíždí máslem. Krev prýštila při každé rotaci hlavy, a když hlava dopadla na koberec z nejjemnějšího hedvábí a vlny nadělala na něm krvavou červenou mozaiku.
"Pane, měl byste to vědět," ozval se první maršál Grip stojící jako tělesná stráž Excelence pro dnešní noc, "Tantal, Venur a Kriner uzavřeli spojenectví proti Vám, Vaše Excelence."
"Obnovili vztahy? Pod čí záštitou?"
"Nově zvoleného krále Alera, můj pane."
"Tak krále? Zajímavé..."
"Pane? Mám pokračovat v přípravách?"
"Samozřejmě, řekl jsem snad, že byste neměl?"
"Omlouvám se, Výsosti."
"Odejděte a zavolejte mi Grunna."
"Pane."
Grip odešel ven plentou velkého parkánového stanu, který sloužil jako hlavní poradní místnost a zároveň jako osobní prostory Hagga. Haggo se mezitím usadil na svoji oblíbenou stoličku z ořechového dřeva, kterou pro něj ještě v mládí vyřezal otec.Přemýšlel nad několika věcima, ale zejména mu vyplývalo na mysl to, že se zbytek Orgatry proti němu spikl. Sice to čekal, ale ne tak brzo. Venku začalo pršet. Kapky bubnovaly do plátna stanu s pravidelným intervalem. Kap. Kap. Kap.
Chtěl jsem tě pomstít otče, ale teď mi to přijde jako holé šílenství. Jenže už jsem zašel daleko, moc daleko na to, abych přestal. Vzpomínka se vyřinula na mysl tak rychle a nevítaná, že ji Haggo nestihl zastavit.
Byl znovu dítětem. Teprve pár měsíční chlapec. Otec si s ním hrál venku za domem v zahradě s fontánkou, kam chodil vždy po práci. Haggo rád hrával známou hru na schovávnou, kde se Haggo vždy schovával do fontánky a jeho otec dělal, že ho nevidí. Matka stávala mnohokrát ve dveřích a smála se, když Haggo se smíchem vyběhl z fontánky za otcem v domění, že neví kde se Haggo nechází.
Teď se Haggo při této vzpomínce musel usmát. Nikdo nikdy neviděl Hagga usmívat se nebo smát se, vždy ho viděli jen s vážnou tváří smrtelné masky, která vyvolávala u každého čirou hrůzu.

Stan byl chladný, takže Haggo zavolal sluhy, kteří rozdělali ve prostřed stanu oheň a přinesly čestvě uvařenou kávu. Plameny začaly olizovat větvičky, které po chvilce vzplály jasným žlutooranžovým ohněm. Po pár minutách se ve stanu znatelně oteplilo. Do ticha, které bylo rušeno jen praskáním polen v ohništi, bubnuvaly stále kapky deště. Haggo seděl v noční košili stále na stoličcce od otce zírajíce do plamenů, jako by chtěl prohlédnout srkze ně až do Brienu, kde teď spokojeně v posteli s nebesy spí Aler. Aler, s osobní stráží Gardou, jak tomu bylo i u jiných králů. Při této myšlence začala vřít Haggovi krev v žilách.

Poté uslyšel spěšné kroky po bahnité cestě.

"Volal jste mě, Vaše Excelence?" V plentě stanu stál od hlavy až k patě mokrý muž v rouchu tak černém, že i noc proti tomu vypadala bílá. Grunn byl malý zavalitý chlapík s extrémně velkým orlím nosem a s šikmýma očima. Hlas měl úlisný s malým náznakem strachu vyvolaným pánovou přítomností.
"Jistě Grunne. Posaďte se," s těmito slovy ukázal Haggo na pohodlé polštáře vycpané husím peřím na zemi. Vedle polštářů ležel tác s letním ovocem - banány, jablky a hruškami. Společně s tácem byly přistavěny šálky s konvicí čerstvě uvařené kávy, vypouštějící jemnou páru z hrdla.
"Grunne, potřebuji od vás jednu delikátní záležitost."
"Zajisté,pane, cokoliv bude chtít."
"Jedná se o velmi důležitou věc pro mé plány a nikomu jinému ji nemohu svěřit, mohu vám?"
"Nenajde se nikdo jiný, kdo by mohl cokoliv udělat s lepší precizností než já. To víte sám, pane."
"Samozřejmě. Chci po vás službu, pro kterou tu ale mám i jiné lidi. Jenže jsem si vybral vás. Víte proč?"
"Neodvažuji se domnívat, Excelence."
"Protože jste mlj osobní čaroděj a léčitel. Víte a znáte mnohem víc, než normální podomní léčitel a čaroděj někde z lesů. vaše moudrost panuje z daleké Armonu, kde jste se učil u mistra Argona, jak jste sám řekl."
"Jistě, můj pane. Ale stále nechápu co chcete, abych udělal."
"Potřebuji někoho, kdo dokáže nenápadně, beze svědků a hlavně čistě provést nájemnou vraždu."
"Pane, víte, že to není moudré? Zahrávat si s totuo magií je nanejvýš nebezpečné."
"Znám to riziko a také ho podstupuji."
"Koho tedy mám zavraždit, Vaše Výsosti?"
"Alera, krále Orgatry."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama